Klíčové výzvy státního důchodového systému
V České republice spoléhá většina občanů doposud na tzv. průběžný systém důchodů. Ten spočívá v tom, že současní pracující lidé platí do systému určitou část svého příjmu. Tyto platby jsou pak použity k financování důchodů v této současné době. To znamená, že současní aktivní pracovníci financují důchody svých předchůdců, kteří již odešli do důchodu. Tento systém tedy funguje na bázi solidarity mezi generacemi. Ti kdo platí dnes očekávají, že se k nim obdobně zachová i generace příští. To je vša právě hlavní úskalí celého systému.
V průběhu času se díky nízké porodnosti totiž počet seniorů s nárokem na důchod rapidně zvyšuje a počet pracujících snižuje. Tím rostou nároky na objem peněz potřebných k zajištění výplaty důchodů. Toto však není jediný problém, který dnes systém musí řešit. Kromě uvedeného nedostatečného počtu budoucích plátců příspěvku na důchod se bude muset náš důchodový systém a společnost vypořádat s úplně novým fenoménem a to je s rostoucím počtem důchodců s nízkými důchody. Tento fenomén je spojen hlavně s faktem, že dnes je čím dál více lidí, kteří se až na prahu důchodu začnou skutečně zajímat, kolik jejich důchod vlastně bude.
Proč se nám zdá důchod malý?
Protože jsou u nás důchody závislé na tom kolik pracující během své pracovní aktivity odváděl, tak mnoho lidí nakonec odchází do důchodu s důchodem, který jim přijde příliš malý. Rizikovou skupinou pro získání takového nízkého důchodu jsou zejména ti, kteří v minulosti pracovali na živnostenský list a odváděli si jen nízké minimální pojištění nebo zaměstnanci, kteří měli přerušovanou kariéru. Specifickou skupinou je pak čím dál více rostoucí skupina předlužených lidí, kteří na důchody vůbec nedosáhnou nebo budou mít jen minimální penzi. Podle dat Institutu prevence a řešení předlužení bylo v prosinci 2022 celkově v exekuci již na 116 tisíc lidí ve věku nad 60 let. Všechny tyto trendy povedou v několika málo letech k tomu, že do naší společnosti přibydou doslova stovky tisíc nízkopříjmových důchodců.
Vlnu nespokojenosti však nelze očekávat jen od nízkopříjmových důchodců, protože i vyšší důchod dnes není zárukou spokojenosti. Díky zanedbání komunikace výše důchodů se totiž často nenaplní očekávání o penzi ani u těch, kdo nakonec penzi dostanou ve vyšších úrovních. Je třeba si totiž přiznat, že postupně ve společnosti narostly představy o tom, co je nebo měla by být kvalitní životní úroveň důchodce. S tím, čím dříve vystačili naše babičky či dědové mnozí dnešní důchodci již jako se standardem nepočítají – chtějí si udržet podstatně vyšší životní úroveň, která odpovídá moderní době. Náklady na udržení stejné či obdobné kvality života i v důchodovém věku tak dnes oproti dobám dřívějším narostly. Očekávání některých občanů v tom jakou životní úroveň si udrží jsou často velmi vysoká.
Celkově lze říci, že důchodový systém v České republice čelí mnoha výzvám a potřebuje zásadní reformu. Uvedené výzvy jako stárnutí populace, nízká porodnost, ale i udržení principu zásluhovosti a jasná komunikace co do úrovně standardu, které mohou státní důchody zajistit jsou asi ty nejklíčovější oblasti, které musí být adresovány. Jedině tak bude státní systém důchodů udržitelný a naše důchody v budoucnosti dostatečné.
Návrhem kroků, co v aktuální situaci se systém důchodů udělat se budeme zabývat v některém z příštích článků.
Máte nějaký nápady jak situaci řešit Vy? Podělte se s námi v komentářích.
